www.artur.cz

(23.03.1887 - duben 1945) Starší bratr Karla Čapka, ilustrátor, výtvarník, scénograf, novinář, dramaturg, žurnalista a významná osobnost českého kulturního života začátku 20. století se narodil 23. března 1887 v Hronově v rodině báňského lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Navštěvoval dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, potom rok pracoval jako dělník v prádelně a od roku 1904 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole malbu a grafiku. Po skončení školy odjel do Paříže, kde bydlel v letech 1910-11, přitom navštívil Španělsko. Po návratu se zapojil do uměleckého a společenského života Prahy - v roce 1911 byl jedním ze zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců, rok na to redaktorem jejich Uměleckého měsíčníku, další rok redaktorem měsíčníku Mánes. S bratrem Karlem Čapkem se podílel na vytvoření Almanachu na rok 1914 a v roce 1918 se stal zakládajícím členem výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjní spolu se Zrzavým, Špálou, Kremličkou, Hofmanem a Marvánkem. Nebyl odveden v rámci 1. světové války na frontu pro zdravotní postižení - oční vada. Od roku 1917 do roku 1921 byl redaktorem Národních listů, potom až do svého zatčení redaktorem Lidových novin. Od roku 1929 byl členem Umělecké besedy. Již dne 1. září 1939 (v den napadení Polska a oficiálního zahájení druhé světové války) byl zatčen gestapem v Zálesí, kde byl s rodinou na letním bytě a až do své smrti v dubnu 1945 byl internován v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Oranienburg-Sachsenhausen, Bergen-Belsen, kde zemřel na skvrnitý tyfus. Z literárního díla Josefa Čapka 1917 - Lelio - soubor povídek o válečném zoufalství 1920 - Nejskromnější umění - odborné pojednání 1923 - Pro delfína - soubor lyrických povídek 1923 - Země mnoha jmen - divadelní hra; jediná, nepříliš vydařená 1929 - Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech - nejznámější pohádka z pera Josefa Čapka s jeho charakteristickými ilustracemi 1930 - Stín kapradiny - novela, baladický příběh o svědomí dvou vesnických chlapců, kteří zavraždí hajného, který je nachytal při pytlačení 1932 - Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové - pro děti 1935 - Jak se dívat na moderní obrazy - odborné dílo o umění 1936 - Kulhavý poutník - próza a eseje, autor medituje o životě a nad životem 1938 - Umění přírodních národů - také odborné umělecké dílo 1946 - Básně z koncentračního tábora - vyšlo posmrtně 1947 - Psáno do mraků - vyšlo posmrtně, aforismy 1954 - Povídejme si děti - vyšlo posmrtně Společně s Karlem Čapkem: Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) - 7 povídek Krakonošova zahrada (1918) Lásky hra osudná (1911) Ze života hmyzu (1922) Adam Stvořitel (1927)

9.1.1890 narozen v Malých Svatoňovicích. Otec MUDr. Antonín Čapek (1855 - 1929), matka Božena, rozená Novotná (1866 - 1924). 1895 - 1901 navštěvuje obecnou a 1. třídu měšťanské školy v Úpici. 1901 - 1905 studuje v Hradci Králové gymnázium. 1905 - 1907 přestupuje na První české státní gymnázium v Brně. 1907 - 1909 po přestěhování celé rodiny z Úpice do Prahy studuje na Akademickém gymnáziu v Praze. 1909 - 1915 studuje na Filozofické fakultě UK filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku, v listopadu 1915 je promován na doktora filozofie. 1917 působí jako domácí učitel Prokopa Lažanského na zámku v Chyších u Žlutic, v říjnu nastupuje jako redaktor do Národních listů. 1920 seznamuje se s Olgou Scheinpflugovou, herečkou. 1921 - 1938 redaktorem pražské redakce Lidových novin. 1921 - 1923 dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad. 1922 poprvé představen prezidentu T. G. Masarykovi, s nímž jej poutalo celoživotní přátelství. 1923 cesta do Itálie. 1924 cesta do Anglie. 1925 zakládá československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub. 1929 cesta do Španělska. 1931 cesta do Holandska. 1935 26. 8. se žení s Olgou Scheinpflugovou, novomanželé dostávají od Václava Palivce do doživotního užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž 1936 podniká s manželkou cestu do Skandinávie, poprvé navržen na Nobelovu cenu za literaturu. 1937 účastní se světového kongresu Penklubů v Paříži 1938 významně se podílí na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Po mnichovské konferenci je proti němu vedena nenávistná kampaň na stránkách pravicového tisku. Při likvidaci škod na Strži, způsobených povodní, se nachladil a později - 25. 12. podlehl zápalu plic. Pohřben byl na Vyšehradě dne 29. 12. 1938.

Viz hesla Karel Čapek a Josef Čapek

(1860-1904)

Ruský realistický prozaik a dramatik. Autor mnoha novel, povídek a divadelních her.
Narodil se v Taganrogu. Pocházel z kupecké rodiny, která se po bankrotu přestěhovala do Moskvy. Absolvoval lékařskou fakultu (1884), lékařskou praxi však vykonával jen krátce, od roku 1886 se věnoval literatuře. Stýkal se s Tolstým a Gorkým. Od fejetonů a humoristických miniatur přešel k analytickým novelám, v nichž podal brilantní diagnózu i subtilní, lyrickou charakteristiku lidských vztahů. Pranýřoval věčné lidské a společenské neduhy, kultivoval žánr psychologické milostné novely. Usiloval o zobrazení problematiky novodobého myšlení a tragiky lidského údělu. Vytvořil nový typ novoromantického poetického dramatu, v němž vnější konflikt promítl do vnitřních kolizí a peripetií psychiky jednotlivých protagonistů. Umožnil široký rejstřík inscenačních a režijních postupů. Ztvárnil nadčasovou tragedii iluzí a ideálů tzv. "zbytečného člověka" a pokusil se o experimentální podobu románu v dramatu. Zemřel v německém Badenweileru.

Anna na krku (Anna na šeje), 1895
Ariadna, 1895
Chameleón (Chameleon), 1885
Černý mnich (Čornyj monach), 1894
Člověk ve futrálu, 1898
Dáma s psíčkem (Dama s sobačkoj), 1899
Darebák Platonov, 1923
Ivanov, 1887-89
Jubileum, 1892
Letters Of Anton Chekhov, 1973
Medvěd (Medved/The Bear), 1888
Melancholický dekameron
Melpomeniny pohádky, 1884
Mužici
Neklidná duše/Neposeda (Popryguňja), 1892
Nudná historie, 1889
Ostrov Sachalin, 1893
Pavilón č. 6/Pokoj č. 6 (Palata No. 6), 1892
Profesor literatury (Učitel slovesnosti), 1894
Případ z praxe (Slučaj iz praktiki), 1898
Racek (Čajka), 1896
Smrt úředníka, 1885
Souboj (Duel), 1891
Step, 1888
Strýček Váňa, 1897
Student, 1894
Svatba (Svadba/The Wedding), 1889
Štába Prišibejev, 1885
The Kiss And Other Stories, 1982
The Selected Letters Of Anton Chekhov, 1955
Tiché diagnózy
Tisíc a jedna vášeň
Tři sestry, 1900
V roklině
Višňový sad, 1903-04
Vražda (Ubijstvo), 1895
Zabíječ na lovu
Záchvat (Pripadok)

Narodil se 28. února 1943 v Čelákovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Brandýse nad Labem, češtinu, historii a navíc výtvarnou výchovu. Několik let učil, pak pracoval jako časopisecký nebo nakladatelský redaktor v různých funkcích v časopisu Sedmička pionýrů, v nakladatelství Panorama, v nakladatelství L, v deníku Právo, v časopisech Vlasta, Antique a Sondách. Od léta 1988 do podzimu 1989 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Vydal přes dvě desítky knih pro děti (říkadla, verše, pohádky, veršované pohádky, naučné knížky pro děti), deset knih veršů pro dospělé, šest svazků literární publicistiky, editorsky připravil řadu výtvarných publikací pro děti a několik knižních a zvukových výborů z české a světové poezie. Jeho verše a knížky pro děti byly přeloženy do slovenštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny, arménštiny, estonštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, vietnamštiny, italštiny, slovinštiny. Od roku 1987 žije v Praze, od léta roku 2005 je v důchodu a věnuje se literární tvorbě.

Václav Čtvrtek (vlastním jménem Václav Cafourek) se narodil 4. dubna 1911 v Praze, zemřel 6. listopadu 1976 v Praze. Vystudoval gymnázium, absolvoval kurz na obchodní akademii a na přání otce začal studovat práva, která však nedokončil. Pak nastoupil jako úředník na okresním finančním ředitelství v Chebu a za 2. světové války pracoval jako finanční úředník v Praze. Po válce spolupracoval s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny a s Čs. rozhlasem, kde se stal vedoucím vysílání pro děti a mládež. Od roku 1960 se plně věnoval literární činnosti, kdy psal hlavně pohádkové příběhy a knihy. Největší ohlas měly jeho příběhy, které byly realizovány v televizi jako večerníčky, např. Pohádky z mechu a kapradí, Maková panenka, O loupežníku Rumcajsovi, Víla Amálka a další. Jeho knížky pro děti patří stále k těm nejoblíbenějším.

Jan Drda, novinář, spisovatel dramatik (narozen 4. 4. 1915 v Příbrami, zemřel 28.11.1970 na Dobříši) Vystudoval klasické gymnázium v Příbrami v r. 1934 a začal studovat filologii na UK v Praze, studia však nedokončil. Věnoval se psaní, přispíval do novin a časopisů, první román Městečko na dlani mu vyšel již v 25 letech. Od r. 1937 až do r. 1942 byl redaktorem v Lidových novinách, publikoval zde fejetony, reportáže a črty. V roce 1945 vstoupil do KSČ a přešel nejprve do Svobodných novin, později do deníku Práce. V letech 1948–1952 působil jako šéfredaktor opět v Lidových novinách. Napsal řadu prozaických děl a také divadelních her (mj. Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves) a pohádek, které vynikaly krásnou češtinou. Uplatnil se jako autor filmových námětů a scénářů. Zastával významné kulturní i politické funkce, mj. byl poslancem Národního shromáždění a předsedou Svazu československých spisovatelů (kde tvrdě postupoval zejména proti katolickým spisovatelům). Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil. Postavil se proti Invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Zemřel osamělý na zámku v Dobříši.

Spisovatelka a scenáristka, se narodila roku 1951 v Praze. Studovala na FAMU a na pařížské Sorbonně. Šest let byla redaktorkou dětského vysílání Čs. rozhlasu, vytvořila pro něj mnoho her, pohádek a publicistických pořadů. Spolupracovala také s Českou televizí, pro niž psala pohádky, večerníčky a hry pro děti, např. Táta k příštím vánocům, Princ z pohádky, Tajemný svícen ad. Prosadila se také v oblasti literatury pro děti, vydala nespočet knížek, které byly přeloženy do mnoha cizích jazyků a získaly mnoho ocenění, např. Sísa Kyselá, Máme doma zvířata, Čítanka pro nejmenší, Povedené prázdniny ad. Věnuje se rovněž problematice péče o dítě, na toto téma vydala v nakladatelství MOTTO knihy To první a to druhé dítě (1993, 2004) a Moje miminko (1994).

Mária Ďuríčková, vlastním jménem Mária Masaryková, se narodila 29. 09. 1919 a zemřela 15. 03. 2004. Byla to slovenská prozaička, básnířka, scenáristka, překladatelka, autorka děl pro děti a mládež, rovněž autorka rozhlasových a televizních her. Po ukončení studií na učitelském ústavu působila jako učitelka a redaktorka v různých nakladatelstvích. Psala i hry pro rozhlas a televizi, byla významnou představitelkou literatury pro děti a mládež. Ve svých dílech plně využila svých poznatků a zkušeností z učitelské praxe.

5. ledna 1921 Konolfingen – 14. prosince 1990 Neuenburg Švýcarský dramatik, prozaik, kreslíř a grafik. Proslavil se zejména svými dramaty. Je představitelem epického divadla. Friedrich Dürrenmatt se narodil 5. ledna 1921 ve švýcarské vesnici Konolfingen. Byl synem místního evangelického faráře. Roku 1935 se rodina přestěhovala do Bernu, tam začal Friedrich studovat nejprve na Svobodném bernském gymnáziu (Berner Freies Gymnasium), později přešel na Humboldtianum, kde také v roce 1941 odmaturoval. V maturitním ročníku byl členem švýcarského národně socialistického hnutí (Frontenbewegung či Fröntler-Vereinigung), což později zdůvodnil potřebou vymezit se vůči otci. Snad právě během gymnaziálních studií si začal vytvářet vlastní svět jako únik z nepříjemné reality. Už v Konolfingenu se začal věnovat kreslení a malování. Později dokonce ilustroval některá vlastní díla a navrhoval scény pro své hry. Studovat však začal roku 1941 filozofii, germanistiku a přírodní vědy, nejprve v Zürichu a od druhého semestru v Bernu. První hra, která se dočkala uvedení, vznikla v letech 1945/46 a nesla název „Psáno jest“ (Es steht geschrieben). V roce 1947 vznikl detektivní román „Soudce a jeho kat“ (Der Richter und sein Henker), který patří mezi klasiku německy psané literatury. Roku 1952 vznikla hra „Manželství pana Mississippi“ (Die Ehe des Herrn Mississippi), první, která dosáhla úspěchu na německých scénách. Komedii Návštěva staré dámy (Der Besuch der alten Dame, 1956) se pak dostalo světového ohlasu. Zřejmě nejslavnějším autorovým dílem je hra „Fyzikové“ (Die Physiker, 1962), autorem také označovaná jako komedie. V pozdějších dramatech si Dürrenmatt často půjčoval látky jiných autorů, například Strindberga, Goetha nebo Shakespeara. V esejích, přednáškách a proslovech se Dürrenmatt často vyjadřoval k mezinárodní politice. V roce 1968 odsoudil okupaci Československa a v roce 1977 podpořil Chartu 77. Je také mimo jiné autorem stati „Souvislosti“ (Zusammenhänge, 1974), týkající se problematiky Izraele. Roku 1990 se v proslovu „Švýcarsko – vězení“ (Die Schweiz ein Gefängnis) obrátil k Václavu Havlovi už jako novému prezidentu Československa, přičemž kritizoval švýcarské poměry, z nichž se měla nová demokracie vzít poučení. Dürrenmatt se kromě psaní věnoval i práci přímo v divadle, nejdříve na basilejské scéně, od roku 1969 (kdy ho postihl srdeční infarkt) v Neue Schauspiel AG v Zürichu a nakonec v Düsseldorfu. Několikrát inscenoval své vlastní hry. Díla Dürrenmatt nikdy nepovažoval za uzavřená, průběžně je přepracovával a aktualizoval. Před souborným vydáním roku 1980 se k nim znovu vrátil a důkladně je rozebral. Tato práce vyústila v devítidílnou prózu „Příběh mého psaní“ (Geschichte meiner Schriftstellerei) neboli „Látky“ (Stoffe). Posmrtně bylo z jeho rukopisů roku 1992 vydáno jejich pokračování s názvem Gedankenfuge. Dne 14. 12. 1990 Dürrenmatt ve věku 69 let v Neuenburgu zemřel. Dürrenmattova tvorba byla vyznamenána mnoha cenami, například Rakouskou státní cenou za evropskou literaturu, cenou Georga Büchnera atd.