www.artur.cz

* 15. února 1932

Český básník a překladatel. Absolvent pražské FAMU (dramaturgie a filmová věda). V letech 1955 - 59 pracoval jako dramaturg dokumentárních filmů, 1960 - 71 redaktor nakladatelství Československý spisovatel (Klub přátel poezie). V období po srpnu 1968 byl diskriminován, živil se jako varhaník. Od r. 1990 byl redaktorem časopisu Mateřídouška. Zabývá se zejména tvorbou pro děti (filmové a televizní scénáře Případ Lupínek, Kocour Mikeš, básnické texty k obrázkovým knihám Svět zvířat, Veselé příhody Františka Vovíska a kozla Bobeše, Omalovánky Josefa Lady, knížka básní pro děti Polštářová válka a.j.)
Překládal z francouzské, německé a polské literatury a uspořádal několik výborů české i světové poezie. Spolu s J. Filipem je autorem Většího poetického slovníku.

Narodila se 12. května 1964 v Ústí nad Labem, kde vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně, obor český jazyk-dějepis. Po absolvování vysoké školy začala pracovat na katedře bohemistiky jako asistentka a o rok později získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura. Jako odborná asistentka pak pracovala na vysoké škole ještě několik let a věnovala se především české literatuře 19. a začátku 20. století, později pak i literatuře pro děti a mládež. V té době také publikovala ve sbornících a časopisech odborné články. Pak se ale provdala do Prahy, kde se jí narodily dvě dcery, Tereza a Veronika, a po skončení mateřské dovolené se začala věnovat psaní knížek pro děti a mládež.
Její povídky jsou uváděny v pořadech Domino a Tu rádio na stanici Český rozhlas 2. Jako porotkyně se také účastní dětských literárních soutěží. Jeden rok vyučovala tvůrčí psaní na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého, v současné době vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii.
Za knížku O kočce Kačce byla Ivoně Březinové udělena Zlatá stuha 1999. V roce 2000 získala cenu knihovníků v soutěži Suk – čteme všichni za první dva díly Trosečníků. Zlatou stuhou 2002 byla odměněna za knihy Jmenuji se Ester, Jmenuji se Alice a Začarovaná třída. Knihy Jmenuji se Ester a Jmenuji se Alice získaly Cenu učitelů (Suk 2002), kniha Jmenuji se Ester Cenu knihovníků (Suk 2002). Začarovaná třída byla nominována na cenu Magnesia litera v kategorii knih pro děti a mládež za rok 2002. Kniha Jmenuji se Martina získala cenu učitelů (Suk 2003). Za triptych Holky na vodítku byla autorka v roce 2004 odměněna výroční cenou nakladatelství Albatros. 1.6. 2004 ji dětští čtenáři pasovali na „rytíře Řádu krásného slova“. Kniha Začarovaná třída byla v roce 2004 zapsána na Čestnou listinu IBBY. Text Mít tak psa obsadil v literární soutěži "Číst je dobré" vypsané Centrem Čítárna druhé místo. Kniha Teta to plete byla nominována na Zlatou stuhu 2004 a získala Cenu učitelů - Suk 2004. www.ivonabrezinova.cz

* 25. 11. 1912, Rohozná (u Poličky) † 24. 6. 1976, Praha    Po absolvování reálného gymnázia v Poličce (mat. 1932) studoval Březovský na UK nejprve dva roky práva a poté filozofii (do roku 1938). Souběžně v letech 1935-36 redigoval časopis Mladá kultura, v letech 1936-38 byl redaktorem Národního osvobození a zároveň tajemníkem Souručenství na obranu míru. V období 1939-41 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. Roku 1944 byl zatčen a do konce okupace vězněn v koncentračním táboře Kallich (Kalek u Chomutova). Po válce se ve funkci vedoucího redaktora kulturní rubriky vrátil do Národního osvobození, v letech 1948-51 pracoval v Čs. státním filmu, v letech 1951-55 a 1968-70 byl redaktorem Čs. spisovatele, 1955-57 vedoucím redaktorem časopisu Květen. 1958-68 a od 1970 až do své smrti žil jako spisovatel z povolání. Březovský napsal sedm románů a řadu povídek a pohádek. Z jeho tvorby pro děti je nejznámější Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka.

Narodil se 17. října 1813 v Goddelau u Darmstadtu jako syn lékaře. Jeho bratr Ludwig Büchner byl fyzik a filozof. Sám studoval lékařství (už ve svých třiadvaceti letech byl docentem medicíny), filozofii a přírodní vědy. Když mu bylo 21 let, založil v Hessensku tajnou revoluční Společnost pro lidská práva a v roce 1934 ilegálně vydal spolu s farářem Weidigem leták Posel hessenského venkova (Der Hessische Landbote) s mottem Mír chýším! Válku palácům!, který vyzýval k povstání proti vládě. Když na něj byl vydán zatykač, uprchl do Štrasburku a později do Curychu. Významné je ovšem jeho dramatické dílo, které vzniklo v průběhu pouhých dvou let a tvoří ho tři hry: Dantonova smrt, Leonce a Lena a Vojcek. Náhlá smrt, přerušuje nadějnou uměleckou dráhu Georga Büchnera na samém jejím počátku. Umírá jako čtyřiadvacetiletý 19. 2. 1837 v Curychu.

Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. května 1891 v Kyjevě jako nejstarší syn profesora teologie. Jeho sourozenci bojovali v řadách tzv. bílé armády a po občanské válce emigrovali do Paříže. Bulgakov, který působil ve válečných letech jako vojenský lékař, pak na Kavkaze začal pracovat jako novinář. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity a přestěhoval se do Moskvy. Působil jako spisovatel a dramatik. Byl znám především jako autor románu Bílá garda a souboru povídek Zápisky mladého lékaře. Stalin měl v oblibě hru Dny Turbinových, napsanou podle Bílé gardy, což mu pravděpodobně zachránilo život v roce 1937, kdy všichni spisovatelé, kteří nepodporovali stalinskou diktaturu, např. Osip Mandelštam, byli uvězněni nebo odstraněni. Bulgakov ale nikdy nepodporoval sovětský režim. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat. Poslední desetiletí svého života pracoval na románu Mistr a Markétka, psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Většina jeho prací však skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí. V roce 1938 napsal dopis Stalinovi, v němž žádal o povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď. Zemřel 10. března 1940 na vrozené onemocnění ledvin a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Největší španělský barokní dramatik. Narodil se 17. ledna 1600 v Madridu v šlechtické rodině. Prožil pestrý a dobrodružný život. Studuje na jezuitské koleji, zaplete se do zločinu vraždy, píše dramata, cestuje, pronásleduje herce, který napadl jeho bratra, je jmenován rytířem řádu sv. Jakuba, je oblíben u dvora Filipa IV. Král navštěvuje jeho hry, vyznamená se ve vojenském tažení proti Kataláncům, zplodí nemanželského syna. R. 1653 se nechá vysvětit a je kaplanem v Toledu. Po deseti letech se stane čestným kaplanem krále. Vzdaluje se světskému životu a věnuje se psaní náboženských her. Umírá 25. května 1681 v Madridu.

Francouzský spisovatel, dramatik a publicista je čelným představitelem existencialismu a svou prací významně ovlivnil filozofické myšlení dvacátého století. Narodil se z francouzsko–španělského manželství v Alžíru 7. listopadu 1913. Zde studoval filozofii a klasické literatury. Vystřídal několik zaměstnání a v roce 1938 se začal zabývat psaním. Pro svou novinářskou činnost byl vyhoštěn z Alžíru a odešel do Paříže. Za druhé světové války působil v tzv. hnutí odporu a věnoval se hlavně divadlu. Ve své tvorbě i v pozdějších letech se zabývá otázkou odcizení, zpracovává témata samoty a strachu z osamění, nemilosrdně odhaluje absurdnosti života v poválečné společnosti. V roce 1957 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejvýznamnější literární díla patří romány Cizinec, Mor a Pád, dramata Caligula, Spravedliví a Nedorozumění. Zemřel při automobilové nehodě 4. ledna 1960.

Paul Claudel (6. srpna 1868 Villeneuve-sur-Fère – 23. února 1955 Paříž) francouzský básník a dramatik. Vychází z tradic symbolismu. V jeho hrách se často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Od roku 1893 diplomatem: Boston, Šanghaj, Peking, Tientsin, v letech 1909 až 1910 v Praze. Bratr sochařky Camille Claudelové, milenky Augusta Rodina. Významná jsou jeho dramata Saténový střevíček, Kniha o Kryštofu Kolumbovi, Jana z Arku na hranici, Polední úděl.

Jørgen Clevin (1920-1993).

Vlastním jménem Carlo Lorenzini, italský spisovatel, literární, hudební a divadelní kritik, novinář, se narodil v listopadu 1826 ve Florencii. Byl jedním z deseti dětí kuchaře a služebné u markýze de Ginori, který byl majitelem významné porcelánky. Ten se zasloužil o to, aby se malému Carlovi dostalo vzdělání. Carlo byl krátce posluchačem semináře, ale brzy se začal věnovat studiu rétoriky a literatury na filozofické fakultě. Od roku 1844 pracoval v největší florentské knihovně a nakladatelství u Guilia Pattieho. V době bojů o nezávislost Itálie v letech 1848 a 1860 sloužil v armádě jako dobrovolník. Jeho zájem o politiku a společenské události ho přivedl k založení satirického časopisu Il Lampione. Jako spisovatel vzbudil v roce 1856 zájem svým románem In vapore. V té době spolupracoval s celou řadou časopisů, aktivně se věnoval literatuře a zároveň se stal cenzorem v Komisi divadelní cenzury. Tehdy přijal i svůj pseudonym Collodi podle rodné vísky své matky. V roce 1875 se začal věnovat literatuře pro děti, když vydal svůj překlad pohádek Charlese Perraulta pod názvem Racconti delle los. Napsal několik svazků knížek, ve kterých prostřednictvím postavičky Gianettina svými humornými postřehy i činy usiluje o znovusjednocení Itálie. V roce 1880 začal Carlo Collodi na pokračování publikovat v prvním italském časopise pro děti, který vznikl jeho přičiněním, Příběhy jedné loutky (Storia di un burattino), které známe také jako Pinocchiova dobrodružství (Le avventure di Pinocchio). Toto jeho dílo mu přineslo velký úspěch a lety nehynoucí slávu. Bohužel radosti z ocenění své práce se nedožil, protože 26. října 1890 ve Florencii zemřel.