Alois Mrštík (14. říjen 1861 - 24. únor 1925), byl český spisovatel a dramatik.
Vystudoval německou reálku v Brně, po jejím absolvování odešel studovat učitelský ústav. Přinesl nové prvky do zpracování venkovského dramatu. Učitelskou praxi zahájil na Slovensku, brzy se však vrátil na Moravu, kde působil jako podučitel. Od roku 1889 byl správcem jednotřídky v Divácích.
Vilém Mrštík (14. květen 1863 - 2. březen 1912), byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik.
Vystudoval gymnázium v Brně, neúspěšně se pokoušel vystudovat práva. Od roku 1889 žil se svým bratrem na Moravě. Přispíval do Zory Ruchu, České revui a později i do Lumíru. Od r. 1895 se angažoval v literární skupině Česká moderna, podílel se i na vydání jejího manifestu.
Maryša - tato hra patří k vrcholům českého realistického dramatu. Děj se odehrává na slovácké vesnici. Mladá dívka - Maryša je z finančních důvodů nucena provdat se za vdovce Vávru, který má z předchozího manželství tři děti. Nové manželství není šťastné a končí tragicky - Maryša Vávru otráví kávou. Maryša je nakonec zproštěna viny.
Toto drama řeší majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy. Jde o kritiku poměrů na vesnici.
Námět je od Aloise Mrštíka, hru zpracoval Vilém Mrštík (na obrázku).
Rakouský spisovatel a dramatik, esejista a divadelní kritik, ale také vystudovaný technik s titulem inženýra, se narodil 6. 11. 1880 Klagenfurtu. Jeho děd pocházel z Moravy. Otec Alfred Musil byl technik a vyučoval na různých vysokých školách technického zaměření, mj. i v Brně.
Robert Musil studoval na několika vojenských učilištích a byl i připravován na pozici velitele u dělostřelectva. Zajímal se intenzivně o literaturu, a také studoval filozofii, estetiku atd. Za první světové války sloužil v rakouské armádě. Po mimořádném úspěchu své novely Zmatky chovance Törlesse se rozhodl věnovat se pouze psaní. Napsal řadu esejí, povídek, novel a dvacet let se věnoval svému vrcholnému dílu Muž bez vlastností, které bývá řazeno mezi tři nejvýznamnější romány 20. století, vedle Proustova Hledání ztraceného času a Joyceova Odyssea. Je také autorem dvou divadelních her - Blouznivec (česky též jako Snílkové) a Vincenc neboli Přítelkyně významných mužů. Za svou dramatickou tvorbu byl oceněn Kleistovou cenou.
Po vypuknutí druhé světové války odešel do Švýcarska, kde také 15. 4. 1942 zemřel.
Louis-Charles-Alfred de Musset, francouzský básník, prozaik a dramatik se narodil 11. 12. 1810 v Paříži, kde také 2. 5. 1857 zemřel. Pocházel ze vzdělané šlechtické rodiny. Studoval medicínu a práva, svá studia však nedokončil. Většinu života trávil mezi pařížskou bohémou, mladými aristokraty a intelektuály. V letech 1833-1837, v jeho nejplodnějším období, vznikla nejlepší díla, ovlivněná vztahem s George Sandovou. Pro Mussetův úspěch byla klíčová jeho dramatická tvorba. Po nezdařené dramatizaci prvotiny Benátská noc, psal svá dramata jako literární texty, určené pouze ke čtení. Až po uvedení aktovky Rozmar roku 1847 byla většina her z Komedií a proverbů úspěšně inscenována. Na repertoár slavné Comédie-Francaise se dostalo třiadvacet jeho her a Musset se tak stal jedním z nejhranějších autorů. Jediná Mussetova tragédie Lorenzaccio je považována za nejvýznamnější drama francouzského romantismu. Na repertoár Comédie-Francaise se však dostala opožděně až roku 1927.
Bibliografie:
Benátská noc – La Nuit Vénitienne – 1830
Divadlo v křesle – Un Spectacle dans un Fauteuil – 1833
Rozmar – Un Caprice – 1837, č. 1882 – 1905
Komedie a proverby – Comédies et Proverbes – 1840
Marianiny rozmary – Les Caprices de Marianne – 1833, č. 1918, 1930
Se srdcem divno hrát – On ne badine pas avec l´amour – 1834, č. 1901, S láskou nejsou žádné žerty – 1956
Slon – Le Chandelier1835, č. 1916, Španělská stěna – 1930
Lorenzaccio – 1833, č. 1930, 1959
André del Sarto – dr. 1833, č. 1909
Fantasio – dr. 1833
Barberine – kom. 1835
Na nic nepřísahat – Il ne faut jurer de rien - kom. 1836, č. 1930
Mezi dveřmi – Il faut qu´une porte soit ouverte ou fermée – kom. 1845, č. 1874, 1966
Louison – kom. 1848
Karmosina – Carmosine – kom. 1850
Bettine – kom. 1851
Božena Němcová, rozená Panklová se narodila 4. února 1820 ve Vídni jako dcera panského kočího Pankla a české služky Terezie Novotné. Mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice. V roce 1837 se provdala za respicienta finanční stráže Josefa Němce a měla s ním čtyři děti.Díky jeho zaměstnání se často stěhovala. Za porevoluční akce byl Němec vyšetřován a zbaven služby a pak byl často odkázán jen na skromnou penzi. Němcová, která byla rovněž pod policejním dohledem živila sebe a své děti literární činností a mnohdy i z příležitostných podpor. R. 1861 po rozchodu s manželem se odstěhovala do Litomyšle a snažila se redigovat své spisy. Zemřela v nemoci a bídě 21. ledna 1862 v Praze.
Z díla: V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Divá Bára, Chyže pod horami, Národní báchorky a pověsti, Sloveské pohádky a pověsti, Pohorská vesnice, Dobrý člověk, Babička.
12. 5. 1902 – 29. 8. 1963
Studoval klasické gymnázium v Praze na Žižkově (do sexta), r. 1920 odešel nakrátko do redakce kladenské Svobody. Novinářem byl po celý život. Pracoval v Tribuně, Lidových novinách, v Českém slově, v A-Zetu a konečně v Práci. Byl členem skupiny Devětsil. Přispíval do Mladého socialisty, Června, Cesty, Akademie, Kmene Šibeniček a dalších novin a časopisů.
Narodil se 26. 5. 1900 v Biskoupkách, zemřel 6. 4. 1958 v Praze. Český básník, spisovatel, dramatik a překladatel, významná osobnost českého poetismu a surrealismu. V roce 1919 ukončil gymnázium v Třebíči a byl na krátký čas odveden za l. světové války do armády. Studoval právnickou fakultu v Brně a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, žádná studia však nedokončil. Od roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v roce 1924 do KSČ. Krátce působil jako dramaturg v Osvobozeném divadle, ale prakticky po celý život byl spisovatelem „na volné noze“. Psal do Rudého práva, Tvorby, Nové scény, Lidových novin. V roce 1934 založil Skupinu surrealistů v ČSR, kterou o čtyři roku později rozpustil. Po 2. světové válce se stal „režimním básníkem“, přiklonil se k tzv. „socialistickému realismu“ a získal svou činností pro KSČ řadu funkcí a ocenění, vč. titulu národní umělec.
Jeho básnická tvorba je velmi rozsáhlá a obsahuje řadu pozoruhodných básní. Z divadelních her je nejčastěji uváděno jeho básnické drama Manon Lescaut, které napsal za války pro D34 E. F. Buriana.
Pádraig Ó Snodaigh, irský básník, spisovatel, nakladatel a aktivista, se narodil roku 1935 v irském Carlow. V letech 1951–63 pracoval jako úředník pro elektrárenskou společnost, poté jako pomocný správce Národního muzea a to až do roku 1988. Docházel na University College Dublin, kde prohloubil svůj zájem o irštinu. Je zakladatelem Gaelic League, nevládní organizace podporující irštinu, mluvenou i psanou, která je pod nadvládou angličtiny na ústupu. Stejný cíl sledovalo i nakladatelství Clódhanna Teo, jehož byl předsedou. To převzal a vede ho sám pod názvem Coiscéim. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století bylo toto nakladatelství předním prostředníkem pro irsky psané texty.
V roce 1966 napsal studii o irských revolucionářích Comhghuallaithe na Réabhlóide, následovala pojednání Hidden Ulster (1973) a Óh Droichead go dtí an Duibheagán (1997). K jeho básnickým sbírkám patří Cumha agus Cumann (1985), Cúl le Cúl (1988) a Ó Pharnell go Queenie (1991). Dále napsal novelu Rex (1981) a krátkou prózu Linda (1987).
Je ženatý s umělkyní Cliodhnou Cussen a má šest synů.
(nar. 1929 v Londýně, zemřel 1994 v Shropshire)
Významný anglický dramatik, který proměnil tvář britské divadelní scény koncem padesátých let minulého století. Jeho hra Ohlédni se v hněvu předznamenala nástup nové generace dramatiků a prozaiků, která bývá označována jako „rozhněvaní mladí muži". Vedle této hry je nejvíce oceňováno jeho drama Komik. Film Tom Jones, ke kterému napsal scénář, byl oceněn Oskarem.
Zakladatel moderního ruského sociálního dramatu Alexandr Nikolajevič Ostrovskij se narodil 12. dubna 1823 v Moskvě, zemřel 14. června 1886 ve Ščelykovu v Kostromské gubernii. Ostrovskij nastoupil v roce 1840 na gymnázium a už tehdy ho přitahovala literatura a divadlo. Podle přání otce pokračoval ve studiích na právnické fakultě Moskevské univerzity. Více než práva mladého studenta přitahovalo Malé divadlo, kde tehdy hráli významní herci Močalov a Ščepkin. Movitého mladíka lákalo divadlo natolik, že na jaře 1843 ukončil studia. Jeho otec ale Alexeje doporučil k moskevskému soudu. Ostrovskij pracoval u Moskevského komerčního soudu od roku 1845 příštích osm let. Advokátní praxe a zážitky ze Zamoskvorečí mu poskytly nemálo námětů, které využil ve své tvorbě.
Svou literární dráhu začal Ostrovskij už za studií. Jeho první literární práce se objevily roku 1847 v novinách Moskovskij gorodskoj listok - dvě scény z komedie Nemajetný dlužník, veselohra Obraz rodinného štěstí a črta Zápisky obyvatele Zamoskvorečí. V roce 1849 dokončil Ostrovskij svou první velkou komedii Ruka ruku myje. Už v této hře se projevily typické rysy autorových dramat: schopnost poukázat na významné společenské problémy skrze konflikty běžného rodinného života, vytvořit výrazné charaktery nejen hlavních ale i vedlejších postav, vložit jim do úst šťavnatý, živý, lidový jazyk. A v neposlední řadě schopnost nalézt závěr dramatického příběhu, který diváka nutí k zamyšlení. Všechny tyto charakteristické momenty nalezneme i v jeho dalších hrách s tím, že nás překvapí i dalšími novými prvky. V lednu 1851 se Ostrovskij rozhodl opustit práci u soudu a věnovat se plně literatuře.
Za téměř čtyřicet let napsal Ostrovskij 47 her, na dalších sedmi spolupracoval s jinými autory. Jeho hry žijí na jevištích divadel dodnes a promlouvají v mnohém tak současně, že dokáží popudit ty, kteří na scéně mohou poznat sami sebe. Jeho dramatická tvorba byla významným podnětem pro rozvoj moderního realistického divadla a herectví v Rusku. Na inscenacích jeho her vyrůstala celá generace hereckých i režisérských osobností, které formovaly nové inscenační postupy a herecký styl. Ve svých komediích a sociálně-psychologických dramatech vytvořil galerii typů od majetkuchtivých a krutých kupců, úředníků, statkářů až po celou řadu sluhů, příživníků, nábožensky posedlých poutníků a dalších postav současného života (Ruka ruku myje, Chudoba cti netratí, Výnosné místo, Bouře, Horoucí srdce, Vlci a ovce, Bez věna, Les, Talenty a ctitelé, Viníci bez viny - trilogie o Balzaminovovi, (1857-61). Galerii doplňují pohádkové postavy v poetické „jarní pohádce“ Sněhurka (Sněguročka, 1873), ze které čerpá stejnojmenná opera Rimského Korsakova.
Ostrovského dílo nezaznamenává pouze kolorit ruského života a množství lidských typů a osudů, ale mimořádnou pozornost věnuje mravním ideálům své doby. Jeho kritický pohled na nepravosti lidského jednání a charakterů však, jako tomu bývá u velkých umělců, svou dobu přesahuje.
Ivana Peroutková se narodila v roce 1960 v Karviné. V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Čs. televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života (Road), následovaly převyprávěné Staré pověsti české (ABR) a v roce 2000 novela Dům s vůní zmoklé psí srsti (Artur). V dalších letech napsala několik dětských knížek: Anička a její kamarádky, Anička ve městě, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem (Albatros a za první jmenovanou obdržela čestné uznání), a Modrý kocourek (Artur). Publikovala dva romány: Nad ledem, pod ledem a Drama Hedviky P. (Olympia). Je scenáristkou komiksové verze Foglarovy knihy Hoši od bobří řeky (Olympia). V roce 2009 jí v nakladatelství Artur vycházejí čtyři knížky pro dospívající dívky: Denisa mezi skleněnými střepy, Denisa a její podzimní můra, Denisa ve víru vloček, Denisa maluje lásku.
Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.