HELENA ZMATLÍKOVÁ
ZMATLÍKOVÁ Helena, roz. Wehrbergerová - malířka
Narodila se 19. listopadu 1923 v Praze. Její rodiče byli sportovně založení, sport byl pro ně obživou i životní náplní. Oba patřili mezi první lyžaře u nás, tatínek hrál za sportovní klub fotbal (prý i s Vlastou Burianem) a tak i malá Helenka měla sport v oblibě. Zvláště milovala lyžování a láska ke Krkonoším ji neopustila nikdy. Můžeme ji cítit i z řady jejích knížek.
Už od dětství moc ráda malovala a ve škole často nedávala pozor, protože si celé hodiny pod lavicí kreslila. Tatínek jí jednoho dne řekl, musíš se naučit něco, čím se vždycky dokážeš uživit a být nezávislá. Tak šla nejdříve do učení na švadlenu, což ji nebavilo, a tak jí tatínek zaplatil kurzy kreslení. Kreslit se učila v Officině Pragensis, a pak pokračovala u prof. Švába v jeho Škole volné a užité grafiky a reklamního umění a v Ukrajinské akademii, kterou vedl významný malíř Grigorij Musatov.
Své mládí prožívala za nelehkých časů 2. světové války, kdy žila sama s maminkou, která se s tatínkem rozvedla a musela se skrývat před Němci. Maminka učila němčinu a angličtinu a mladá Helenka pracovala za války dva roky ve výtvarném ateliéru Melantrichu. Kromě toho kreslila módní návrhy, navrhovala kabelky, vymýšlela a kreslila vtipy, které pak nabízela po novinách a časopisech. V té době se také jako velmi mladá vdala a před koncem války se jí narodil syn Ivan.
Po válce se rozvedla. Postupně získala možnost věnovat se knižní ilustraci. Její první knížky byly pro dospělé (Deset děvčat jede na sever, Jak jsem hledal zlato), pak se již věnovala převážně tvorbě pro děti. Podporou na její cestě jí byl její druhý manžel, výtvarník Zdenek Seydl, její důvěrník, rádce i grafický úpravce mnohých jejích knížek.
Pracovala pro řadu nakladatelství, především pro Státní nakladatelství dětské knihy, pozdější Albatros. Stala se zde kmenovou autorkou a mnohá díla která pro toto nakladatelství vytvořila, se objevují v nových vydáních dodnes. Jedněmi z prvních knížek pro Albatros byly Hrubínův Paleček a Vařila myška kašičku. Její ilustrace k Dětem z Bullerbynu Astrid Lindgrenové, Honzíkovy cesty nebo O letadélku Káněti Bohumila Říhy zná už několikátá generace malých čtenářů. Podobně oblíbené jsou knížky, které napsal Eduard Petiška (O jabloňce, Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, Alenčina čítanka). Stále znovu vychází Z deníku kocoura Modroočka J. Koláře a Nepilova Štuclinka a Zachumlánek.
Helena Zmatlíková si velmi cenila spolupráce se spisovatelem Ludvíkem Aškenazym, ze které vznikla řada půvabných knížek pro dospělé (Dětské etudy, Milenci z bedny, Ukradený měsíc) a dvě knížky pro děti - Putování za švestkovou vůní a Cestopis s jezevčíkem. Události roku 1968 přiměly Aškenazyho k emigraci a tak poslední knížka již nemohla vyjít a spolupráce bohužel nuceně skončila.
Zmatlíkové ilustrace ke Collodiově knížce Pinocchiova dobrodružství patří mezi její nejvýznamnější ilustrační díla. Milovala pohádky a tak se do jejich ilustrování pouštěla vždy s velkou radostí. Svým nezaměnitelným rukopisem a smyslem pro poezii i humor provázela malé čtenáře pohádkami Boženy Němcové (Bylo nebylo), K. J. Erbena (Pohádky, Byl jeden král), bratří Grimmů (Zahrada pohádek a Pohádkové království bratří Grimmů), lidovými pohádkami z celého světa (V. Kocourek: Za pohádkou kolem světa, Se zvířátky kolem světa - v pozdějších vydáních O hrbáčkovi Alenovi, Pyšná princezna a zázračná jablka, Kocour v botách). Téměř v desítce jazyků vyšel soubor pohádek západních Slovanů Zvonící lipka. Pohádkami o Krakonošovi Marie Kubátové začíná řada ilustrací k jejím vyprávěním (Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku, Pohádky šaška Povídálka a další).
Vytvořila celou řadu oblíbených dětských leporel, knížek pro malé i větší děti. Spolupracovala na animovaných filmech a večerníčcích (Domeček u tří koťátek), příležitostně dělala keramiku. Nesmíme ale zapomenout na několik titulů pro dospělé čtenáře. Jedním z jejích prvních významných úspěchů bylo Drdovo Městečko na dlani pro nakladatelství Československý spisovatel a některé slavné humoristické knížky v nichž mohla uplatnit svůj smysl pro nadsázku a legraci, ať již jde o Bradfordovo vyprávění Černošský Pán Bůh a páni izraelité, nebo Plachtova Pučálkovic Amina, Němcovy Soudničky a Poláčkova knížka Bylo nás pět.
Po roce 1989 vytvořila řadu knížek pro nově vzniklé nakladatelství ARTUR. S velkou chutí ilustrovala mimo jiné vtipné příběhy Aleny Vostré (U nás ve Švandaluzii, Pepibubu, Kouzelná chobotnice Krejzy a další) nebo knížku, kterou v dětství milovala Země tisíce rozmarů od slavného spisovatela Andrého Mauroise. Pro nakladatelství Alter vytvořila spolu s J. Žáčkem několik učebnic (Slabikář, Moje první čítanka), spolupracovala i s dalšími nakladateli (Albatros, Knižní klub).
Knížky s jejími ilustracemi vyšly ve více než dvou desítkách cizích jazyků. Velké obliby se dočkala především v Japonsku, kde po mnoho let vycházejí její knížky ve stále nových vydáních. Knížek, pod které se jako autorka kreseb podepsala je ke třem stovkám, nepočítaje v to časté reedice mnoha titulů. V jakém nákladu vyšly už asi nikdo nespočítá. Ale určitě by šlo nejméně o číslo s šesti nulami. Jako jediná žena patřila u nás mezi desítku nejvydávanějších ilustrátorů 20. století. Realizovala řadu výstav doma i v zahraničí a za svou výtvarnou práci získala řadu ocenění.
Ale hlavně: dostála přání svého tatínka a dokázala se vždy spoléhat především na svou práci. Kreslení milovala a pracovala neúnavně až do posledních okamžiků svého života. Zemřela 4. dubna 2005 v Praze. Její knížky jsou ale stále s námi.
Datum poslední aktualizace: 24. únor 2006