www.artur.cz

Americký dramatik Arthur Miller se narodil 17. října 1915 v rodině rakouského emigranta. Dětství prožil v židovské enklávě v Brooklynu. Studoval na Michiganské univerzitě, kde realizoval své první dramatické pokusy. Od studentských let se věnoval literární činnosti jako autor divadelních a rozhlasových her, filmový scenárista a publicista. Stýkal se s řadou levicových intelektuálů a umělců. 2. světové války se pro své zranění nezúčastnil, psal však reportáže z vojenského prostředí, které publikoval v roce 1944 pod názvem Situace normální. V roce 1945 spolupracoval jako scenárista na dokumentárním filmu Příběh amerického vojáka. Veřejně vystupoval na protitotalitních akcích představitelů světové kultury. Byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a odsouzen za pohrdání soudem. Od roku 1965 byl předsedou mezinárodního PEN-klubu. Jeho druhou manželkou byla v letech 1956 - 61 herečka Marilyn Monroe. Za svou literární činnost získal Arthur Miller řadu uznání a ocenění. Zemřel 10. února 2005.

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Molière studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s hereckou skupinou rodiny Béjartových divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre théâtre). Tehdy, aby nekompromitoval svou rodinu, začal používat jméno Molière. Neodradila ho finanční neúspěšnost této trupy a v roce 1655 ji už sám řídil a celých třináct let s ní kočoval zejména v jižní části Francie.
Roku 1658, poté co v Rouenu trupa pod jeho vedením složila hold P. Corneillovi uváděním jeho díla, získal podporu králova bratra a získal tak možnost hrát v Malém Bourbonském paláci, kde se střídal s italskými herci, od roku 1660 pak v Palais Royal. Brzy získává přízeň krále a stává se spolu s Lullym organizátorem královských slavností, je mu přiznán královský důchod a od roku 1665 jeho trupa nese označení „divadelní společnosti královy“.
Jeho úspěch na divadle, jeho novátorství, společenská angažovanost a konečně i úspěch u diváků ho nutí bojovat celé roky proti intrikám, osočování a pronásledování jeho odpůrců, ať již šlo o jeho konkurenty z oblasti divadla, tak o církev, kterou mnohá jeho díla provokovala. Umírá 17. února 1673 na jevišti při čtvrté repríze své hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli.

Sławomir Mrożek se narodil 26. června 1930 v Borzęncinu. Prozaik, dramatik (představitel polského absurdního divadla), kreslíř. Vystudoval gymnázium v Krakově, pracoval v redakci listu Dziennik Polski, pak spolupracovník časopisů Przekrój a Szpilki ve Varšavě. V letech 1963 – 68 žil v Itálii. V roce 1968 se postavil proti sovětské okupaci Československa a jeho knihy a hry u nás byly zakázány. Od téhož roku žil v Paříži, později také v Chile.
Z dramatického díla: Policajti, Trosečníci, Karek, Striptýz, Tango, Jatky, Emigranti, Hrbáč, Krejčí, Vatzlav, Pěšky, Velvyslanec, Letní den, Smlouva, Portrét.

Alois Mrštík (14. říjen 1861 - 24. únor 1925), byl český spisovatel a dramatik.
Vystudoval německou reálku v Brně, po jejím absolvování odešel studovat učitelský ústav. Přinesl nové prvky do zpracování venkovského dramatu. Učitelskou praxi zahájil na Slovensku, brzy se však vrátil na Moravu, kde působil jako podučitel. Od roku 1889 byl správcem jednotřídky v Divácích. Vilém Mrštík (14. květen 1863 - 2. březen 1912), byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik.
Vystudoval gymnázium v Brně, neúspěšně se pokoušel vystudovat práva. Od roku 1889 žil se svým bratrem na Moravě. Přispíval do Zory Ruchu, České revui a později i do Lumíru. Od r. 1895 se angažoval v literární skupině Česká moderna, podílel se i na vydání jejího manifestu.

Maryša - tato hra patří k vrcholům českého realistického dramatu. Děj se odehrává na slovácké vesnici. Mladá dívka - Maryša je z finančních důvodů nucena provdat se za vdovce Vávru, který má z předchozího manželství tři děti. Nové manželství není šťastné a končí tragicky - Maryša Vávru otráví kávou. Maryša je nakonec zproštěna viny.
Toto drama řeší majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy. Jde o kritiku poměrů na vesnici.
Námět je od Aloise Mrštíka, hru zpracoval Vilém Mrštík (na obrázku).

Rakouský spisovatel a dramatik, esejista a divadelní kritik, ale také vystudovaný technik s titulem inženýra, se narodil 6. 11. 1880 Klagenfurtu. Jeho děd pocházel z Moravy. Otec Alfred Musil byl technik a vyučoval na různých vysokých školách technického zaměření, mj. i v Brně. Robert Musil studoval na několika vojenských učilištích a byl i připravován na pozici velitele u dělostřelectva. Zajímal se intenzivně o literaturu, a také studoval filozofii, estetiku atd. Za první světové války sloužil v rakouské armádě. Po mimořádném úspěchu své novely Zmatky chovance Törlesse se rozhodl věnovat se pouze psaní. Napsal řadu esejí, povídek, novel a dvacet let se věnoval svému vrcholnému dílu Muž bez vlastností, které bývá řazeno mezi tři nejvýznamnější romány 20. století, vedle Proustova Hledání ztraceného času a Joyceova Odyssea. Je také autorem dvou divadelních her - Blouznivec (česky též jako Snílkové) a Vincenc neboli Přítelkyně významných mužů. Za svou dramatickou tvorbu byl oceněn Kleistovou cenou. Po vypuknutí druhé světové války odešel do Švýcarska, kde také 15. 4. 1942 zemřel.

Louis-Charles-Alfred de Musset, francouzský básník, prozaik a dramatik se narodil 11. 12. 1810 v Paříži, kde také 2. 5. 1857 zemřel. Pocházel ze vzdělané šlechtické rodiny. Studoval medicínu a práva, svá studia však nedokončil. Většinu života trávil mezi pařížskou bohémou, mladými aristokraty a intelektuály. V letech 1833-1837, v jeho nejplodnějším období, vznikla nejlepší díla, ovlivněná vztahem s George Sandovou. Pro Mussetův úspěch byla klíčová jeho dramatická tvorba. Po nezdařené dramatizaci prvotiny Benátská noc, psal svá dramata jako literární texty, určené pouze ke čtení. Až po uvedení aktovky Rozmar roku 1847 byla většina her z Komedií a proverbů úspěšně inscenována. Na repertoár slavné Comédie-Francaise se dostalo třiadvacet jeho her a Musset se tak stal jedním z nejhranějších autorů. Jediná Mussetova tragédie Lorenzaccio je považována za nejvýznamnější drama francouzského romantismu. Na repertoár Comédie-Francaise se však dostala opožděně až roku 1927.

Bibliografie:
Benátská noc – La Nuit Vénitienne – 1830
Divadlo v křesle – Un Spectacle dans un Fauteuil – 1833
Rozmar – Un Caprice – 1837, č. 1882 – 1905
Komedie a proverby – Comédies et Proverbes – 1840
Marianiny rozmary – Les Caprices de Marianne – 1833, č. 1918, 1930
Se srdcem divno hrát – On ne badine pas avec l´amour – 1834, č. 1901, S láskou nejsou žádné žerty – 1956
Slon – Le Chandelier1835, č. 1916, Španělská stěna – 1930
Lorenzaccio – 1833, č. 1930, 1959
André del Sarto – dr. 1833, č. 1909
Fantasio – dr. 1833
Barberine – kom. 1835
Na nic nepřísahat – Il ne faut jurer de rien - kom. 1836, č. 1930
Mezi dveřmi – Il faut qu´une porte soit ouverte ou fermée – kom. 1845, č. 1874, 1966
Louison – kom. 1848
Karmosina – Carmosine – kom. 1850
Bettine – kom. 1851

Božena Němcová, rozená Panklová se narodila 4. února 1820 ve Vídni jako dcera panského kočího Pankla a české služky Terezie Novotné. Mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice. V roce 1837 se provdala za respicienta finanční stráže Josefa Němce a měla s ním čtyři děti.Díky jeho zaměstnání se často stěhovala. Za porevoluční akce byl Němec vyšetřován a zbaven služby a pak byl často odkázán jen na skromnou penzi. Němcová, která byla rovněž pod policejním dohledem živila sebe a své děti literární činností a mnohdy i z příležitostných podpor. R. 1861 po rozchodu s manželem se odstěhovala do Litomyšle a snažila se redigovat své spisy. Zemřela v nemoci a bídě 21. ledna 1862 v Praze.
Z díla: V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Divá Bára, Chyže pod horami, Národní báchorky a pověsti, Sloveské pohádky a pověsti, Pohorská vesnice, Dobrý člověk, Babička.

12. 5. 1902 – 29. 8. 1963 Studoval klasické gymnázium v Praze na Žižkově (do sexta), r. 1920 odešel nakrátko do redakce kladenské Svobody. Novinářem byl po celý život. Pracoval v Tribuně, Lidových novinách, v Českém slově, v A-Zetu a konečně v Práci. Byl členem skupiny Devětsil. Přispíval do Mladého socialisty, Června, Cesty, Akademie, Kmene Šibeniček a dalších novin a časopisů.

Narodil se 26. 5. 1900 v Biskoupkách, zemřel 6. 4. 1958 v Praze. Český básník, spisovatel, dramatik a překladatel, významná osobnost českého poetismu a surrealismu. V roce 1919 ukončil gymnázium v Třebíči a byl na krátký čas odveden za l. světové války do armády. Studoval právnickou fakultu v Brně a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, žádná studia však nedokončil. Od roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v roce 1924 do KSČ. Krátce působil jako dramaturg v Osvobozeném divadle, ale prakticky po celý život byl spisovatelem „na volné noze“. Psal do Rudého práva, Tvorby, Nové scény, Lidových novin. V roce 1934 založil Skupinu surrealistů v ČSR, kterou o čtyři roku později rozpustil. Po 2. světové válce se stal „režimním básníkem“, přiklonil se k tzv. „socialistickému realismu“ a získal svou činností pro KSČ řadu funkcí a ocenění, vč. titulu národní umělec. Jeho básnická tvorba je velmi rozsáhlá a obsahuje řadu pozoruhodných básní. Z divadelních her je nejčastěji uváděno jeho básnické drama Manon Lescaut, které napsal za války pro D34 E. F. Buriana.

Pádraig Ó Snodaigh, irský básník, spisovatel, nakladatel a aktivista, se narodil roku 1935 v irském Carlow. V letech 1951–63 pracoval jako úředník pro elektrárenskou společnost, poté jako pomocný správce Národního muzea a to až do roku 1988. Docházel na University College Dublin, kde prohloubil svůj zájem o irštinu. Je zakladatelem Gaelic League, nevládní organizace podporující irštinu, mluvenou i psanou, která je pod nadvládou angličtiny na ústupu. Stejný cíl sledovalo i nakladatelství Clódhanna Teo, jehož byl předsedou. To převzal a vede ho sám pod názvem Coiscéim. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století bylo toto nakladatelství předním prostředníkem pro irsky psané texty. V roce 1966 napsal studii o irských revolucionářích Comhghuallaithe na Réabhlóide, následovala pojednání Hidden Ulster (1973) a Óh Droichead go dtí an Duibheagán (1997). K jeho básnickým sbírkám patří Cumha agus Cumann (1985), Cúl le Cúl (1988) a Ó Pharnell go Queenie (1991). Dále napsal novelu Rex (1981) a krátkou prózu Linda (1987). Je ženatý s umělkyní Cliodhnou Cussen a má šest synů.